Óda na koupelnu

20. července 2009 v 20:04 | Antonius Profundus
Čistil jsem si takhle zuby, a v tu chvíli vzal kdosi prudce za kliku, kterážto mu zůstala v ruce. Dveře byli zamčené. Jistě je možné namítnout, že na čištění zubů není třeba se zamykat, což opravdu není, ale pro mě je to už takový zvyk. Zkrátka zamknout se v koupelně má svou filozofii. Je to místnost klidu, očisty, úlevy, obnovy, útočiště před vnějším světem, jemuž většinou dominuje zrcadlo nabízející pohled nejen na ale i do sebe sama. Neznám žádné jiné místo, ze kterého i jinak stydlivý a bojácný člověk neváhá zazpívat svému okolí hity svého srdce. Funguje zde tzv. toilet-paradox, totiž že člověk se cítí být více svobodný nežli venku, i přesto, že je vlastně uzamčen uvnitř. Je to prostor, který v ten daný okamžik, kdy otočíte klíčem v zámku, stává se pouze vaším královstvím vaším světem klidu a harmonie, se svými vodopády, pramenem čisté vody a ne vždy křišťálovou studánkou. Místo kde je možné nerušeně hodiny promlouvat k sobě samému, protože kdyby se snad někdo pokusil narušit onen klid, zůstala by mu klika v ruce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vovovbojojojta vovovbojojojta | 10. září 2009 v 14:14 | Reagovat

Mno, ale jak klidně si budeš zpívat, pokud si uvědomíš, že tě slyší nejen všichni v bytě, ale taky sousedi nahoře i dole, protože jádrem se zvuky nesou tak jednoduše, jako Goliáš nosil ženy do ložnice..?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama