Červenec 2009

Óda na koupelnu

20. července 2009 v 20:04 | Antonius Profundus
Čistil jsem si takhle zuby, a v tu chvíli vzal kdosi prudce za kliku, kterážto mu zůstala v ruce. Dveře byli zamčené. Jistě je možné namítnout, že na čištění zubů není třeba se zamykat, což opravdu není, ale pro mě je to už takový zvyk. Zkrátka zamknout se v koupelně má svou filozofii. Je to místnost klidu, očisty, úlevy, obnovy, útočiště před vnějším světem, jemuž většinou dominuje zrcadlo nabízející pohled nejen na ale i do sebe sama. Neznám žádné jiné místo, ze kterého i jinak stydlivý a bojácný člověk neváhá zazpívat svému okolí hity svého srdce. Funguje zde tzv. toilet-paradox, totiž že člověk se cítí být více svobodný nežli venku, i přesto, že je vlastně uzamčen uvnitř. Je to prostor, který v ten daný okamžik, kdy otočíte klíčem v zámku, stává se pouze vaším královstvím vaším světem klidu a harmonie, se svými vodopády, pramenem čisté vody a ne vždy křišťálovou studánkou. Místo kde je možné nerušeně hodiny promlouvat k sobě samému, protože kdyby se snad někdo pokusil narušit onen klid, zůstala by mu klika v ruce.

Nemoc

10. července 2009 v 19:21 | The Sick One
Prakticky jsem nebyl již 10 let (nebo tak nějak) nemocný ale to co mě právě teď postihlo a co mě postihuje minimálně dvakrát do roka, nazýváme "nemoc", i když v podstatě o žádnou skutečnou nemoc nejde. Má to vždy stejný scénář, na jehož počátku vždy stojí prudká změna počasí. Proto se tyto "nemoce" projevují vždy na rozhraních vždy počátkem zimy nebo tentokráte léta. Náhlá změna teplotního režimu způsobí, že je můj již tak dosti labilní organismus, čehož jsem docílil nepravidelným stravováním a též nepravidelným spánkem s obrovským spánkovým deficitem, ještě více zmaten, a v celém tom chaosu prostě zmáčkne tlačítko RESET, čímž samozřejmě vypojí byť jen na malou chvíli i bezpečnostní systém. A to je přesně ten okamžik, na který "nemoc" čeká.

"Nemoc " postupuje velmi logicky a cíl jejího prvního útoku není nic jiného než zbytky mých vykouřených plic. S obrovskou rychlostí pak v průduškách a průdušnici, vybuduje předsunuté velitelství, zázemí pro další útočné akce, v podobě tuhého zelenohnědého hlenu, který působí jako knedlík vytvářející onen nepříjemný tlak n hrudníku. Není nutné mít stetoskop, sípání při dýchání a onen hluboký dvojhlasný vlhký kašel již zdálky ohlašuje, že "nemoc" je v plném proudu. T o mě samozřejmě nezastaví a pokusím se v kombinaci s kapkami proti kašli "nemoc" vykouřit.

"Nemoc" jakoby zjistila, že v mých plicích opravdu není již co dobývat, přesune se postupně vzhůru nejen do krku ale diverzní akcí, jakoby za obranými liniemi protrhla hráz výbušninou, rozpohybuje ohromné masy vysoké viskozity. Proudy nudlí mi tryskají snad i z uší. Bolest v krku je zahnána, až překvapivě snadno, ovšem to je jen součást ohavného plánu mé "nemoci".

Nos, kterým stále proudí tekutina, se pomalu ale jistě ucpává. Poslední nádechy čerstvého vzduchu a vůní, poslední chutě převalí se po jazyku a pak zcela zmizí. Nos je ucpán!

Nyní přichází chvíle nejhorší, neboť jídlo ni pití nepřináší útěchu a těžká hlava plná hlenu jen ztěžka přemýšlí a nosní kapky jsou příliš slabé. Cigarety nemají žádnou chuť, koks není čím šňupat. Nyní uhodila nejtěžší hodina. Hlavně vydržet…